Srí Lanka low-cost: jak držet rozpočet a nespálit se na vstupném

Ubytování

Pokud se spokojíte s prostým ubytováním, nemělo by stát příliš mnoho. To nejlevnější bývá za zhruba 100-200 Kč za noc. Bydlet lze i za tisíce v hotelech. Většina ubytování (i těch levných) má automaticky nad postelí síť proti komárům, což je většinou podstatná věc, která vám zajistí klidný spánek. Pokud na pokoji není, je vhodné se na ni zeptat. Ubytováni není třeba zajišťovat s velkým předstihem dopředu, hlavně v turistických oblastech. Buď je možné ho přes vyhledávače (např. booking.com) najít třeba jen pár hodin dopředu, nebo prostě dorazit do města, zeptat se na ubytování a místní, či tuktukáři vám ho velice ochotně zajistí. Nezapomeňte smlouvat!

Jídlo

Pokud se rozhodnete ochutnat pravou srílanskou kuchyni, znamená to jíst s místními skoro na ulici. Připravte se na velice levná (závisí na lokalitě) a zároveň pálivá jídla. Hygienické zásady zde skoro neexistují, proto se vyplatí očkování proti žloutence. Pokud jste již zvyklí na asijskou kuchyni, nebude to takový rozdíl, pokud jste ale Evropu opustili poprvé, mohl by to být šok.

Tradičním jídlem, které jí snad celá Srí Lanka každý den k obědu je rice and curry. To je vařená rýže s různými zeleninovými pálivými omáčkami. Každá omáčka má svou mističku a je možné si ji na talíř dát dle potřeby. Nikdy v mističkách nechybí červená čočka v pálivé curry omáčce, dále je zde například brambora (považovaná za zeleninu a ne přílohu), nebo okurka, dýně, či další druhy zeleniny. Zpravidla si připlatíte, pokud budete chtít k jídlu kuřecí maso (není ho mnoho, je nasekané i s kostmi a samozřejmě pálivé), vajíčko, nebo rybu. Takové jídlo vás může vyjít na 30 – 60 Kč, záleží na tom, co vše si objednáte. Dále si můžete k obědu dát fried rice což je klasická smažená rýže se zeleninou. Za příplatek je vajíčko, nebo kuře, které vám opět i s kostmi nasekají nadrobno a zamíchají do rýže. Otázkou je, jestli tato „přebíračka“ kostí za tu trochu masa opravdu stojí. Někde je ještě možné ochutnat smažené nudle, ale to jen v turističtějších destinacích. Tím polední výběr jídla v podstatě končí. Pokud tedy jdete na jídlo, není ani nutné se ptát co mají, ale můžete si rovnou objednat, jelikož mají všude to stejné (neplatí o turistických restauracích). V některých bufetech dostanete na stůl spoustu dalších talířů a misek s jídlem, které jste si neobjednali (např. kuřecí stehno). V tomto případě platíte pouze to, co sníte, to co nesníte odnesou a dají to na stůl zase někomu jinému.

K večeři je možné pořídit kottu roti, což je jakési smažené těsto se zeleninou (za příplatek i s kuřecím masem, či vajíčkem) nasekané plechovými mačetami na malé kousky. Jedná se o nejhlučnější jídlo, jelikož během jeho přípravy nelze skoro slyšet vlastního slova. Toto jídlo rozhodně stojí za ochutnání. Pokud budete kuchaři dostatečně koukat pod ruku a několikrát mu zopakujete, že nechcete, aby to pálilo, možná se dočkáte i relativně nepálivého jídla. Další specialitou, která se opět vaří během večera jsou hoppers. Jedná se o kopulovité, či miskovité placky z jednoduchého kokosovo-rýžového těsta. Místní je jedí s pálivými omáčkami, skvělé jsou i s banánem. Na některých místech je možné koupit Roti. Což je velká smažená placka, do které lze zabalit cokoliv. Výborná je sladká verze s banánem a čokoládou, nebo slaná s rajčaty, avokádem a sýrem (sýr je zde zásadně tavený).

Od pouličních prodavačů lze koupit různé bílé pečivo, často plněné pálivou omáčkou, nebo nasládlé bochánky bez náplně, také bílý chléb a další. Ve vlaku chodí prodejci s jídlem, většinou smaženým cokoli, a nabízejí ho neustále cestujícím. Pokud si nějaké takové pečivo, či něco smaženého koupíte, počítejte s tím, že vám to prodejce zabalí do kusu starých novin, či popsaných stránek vytržených ze sešitu. Jestli tedy nechcete jíst jídlo s obtisknutými písmenky z novin, požádejte pouze o igelitový sáček, nebo si ho ideálně vezměte do ruky a rovnou snězte. Připravte se na to, že na všechno jídlo i peníze prodejci sahají rukama bez rukavic a umyvadlo s tekoucí vodou po ruce také moc často nemají.

Doprava

Jako i v jiných asijských zemích je i na Srí Lance doprava dosti chaotická, hlučná a často bez pravidel. Na silnici jezdí snad vše, co má kola. Všichni troubí, předjíždějí se natolik, že ne vždy je jasné, po jaké straně se zde vlastně jezdí. Oficiálně po levé. Nevýhodou je, že ostrov je relativně zalidněný a auto je luxus, který si málokdo může dovolit. Drtivá většina lidí tedy cestuje vlaky, autobusy a samozřejmě tuk tuky. Je nutné tedy počítat skoro s neustálou přelidněností všech dopravních prostředků.

Vlak

Nejlevnějším dopravním prostředkem je vlak, který vás vyjde opravdu na pár korun, pokud budete cestovat 3. třídou. Například cesta z Colomba do Trincomalee dlouhá asi 270 km vás vyjde zhruba na 35 Kč. Cena je často vykoupena časem, který na cestě strávíte, jelikož tato cesta trvá asi 8 hodin. Za druhou a první třídu si relativně připlatíte a cenou se tak můžete dostat i na klasické evropské ceny. Příplatkem za 1. třídu si zajistíte více osobního prostoru a pohodlí. Záleží ale na vytíženosti trasy, někdy naleznete místo na sezení i ve 3. třídě bez problému, jindy si nesednete, někdy můžete být rádi, že se vůbec vejdete do vlaku a skončíte na nástupních schodech s nohama ven z vlaku (dveře se během jízdy nezavírají). To je ve skutečnosti jedinečný zážitek, jen je potřeba dávat pozor a při příjezdu k nástupišti zvedat nohy. Místní lokomotivy nejsou příliš ekologické, pokud máte na výběr, nevolte první vagony. Okna jsou otevřená a všechen kouř jde dovnitř. Toalety (pokud tak lze nazývat díru v zemi) bývají ve vlaku, ale nic příjemného to není. Ve starších vlacích vám při noční přepravě cestu mohou znepříjemnit švábi, kteří ve vlaku bydlí a v noci vylézají. Lidé v celém vagónu se pak baví tím, že zašlapávají náhodně pobíhající šváby. Z vlaku si během dne můžete prohlídnout krásnou přírodu a díky jeho pomalé jízdě, si ji opravdu vychutnat. Vyhledávané cesty vlakem jsou zejména v oblasti Elly. Příjemná je i cesta vlakem z Colomba na jih podél západního pobřeží.

Autobus

Autobusy jsou o něco dražší než vlak, ale stále výhodné, navíc se s nimi dostanete skoro všude a vždy. Opravdu velkou výhodou je, že autobusy jezdí i v noci v rušnějších oblastech téměř nonstop. Velkou nevýhodou je, že zde neexistují žádné jízdní řády, prostě přijdete na zastávku (často jen jakási cedule, občas i s úkrytem, někdy vůbec nic) a čekáte. Když přijede autobus a po tom, co mu dáte znamení zastaví, zakřičíte na výběrčího kam jedete a on už vám řekne, jestli s ním, nebo až s tím dalším. Zastávku není třeba ani vyhledávat a na autobus stačí zamávat kdekoli, když vás zrovna míjí. Dveře autobusu zůstávají otevřené, takže někdy autobus jen zpomalí a lidé naskakují a vyskakují za jízdy. Jak poznáte, kde vystoupit? Buď vám poradí řidič, či výběrčí (na jejich angličtinu ovšem není velký spoleh), nebo je ideální cestu sledovat na mapě v telefonu. Je třeba si dát pozor na cenu, v turistických oblastech si mohou naúčtovat i několikanásobek jízdného na základě barvy pleti.

Na Srí Lance se vyskytuje několik typů autobusů. Liší se podle ceny, kvality i podle počtu zastávek. Nejlevnější a zároveň nejrozpadlejší jsou státní červené autobusy, o něco dražší a luxusnější jsou soukromé autobusy. Ty jsou většinou bílé a velice zdobené uvnitř i zvenčí, v každém autobuse hraje hudba a blikají „vánoční“ světýlka. Nejdražším typem autobusu jsou dálkové autobusy, které ovšem jezdí jen z Colomba na jih (Galle, Matara) po nové dálnici. Tyto autobusy vypadají jako ty evropské, jsou rychlé (ušetří i několik hodin na cestě), čisté, nezastavují, ale je v nich kvůli klimatizaci zima.

Místa k navštívení

Míst k navštívení je na Srí Lance opravdu plno. Bohužel z toho těží místní a vstupné na většinu turistických atrakcí je naprosto přemrštěné. Tam kde místní neplatí, nebo platí v desítkách rupií, tam vy zaplatíte tisíce rupií. V tomto ohledu jsou ceny mnohem horší než v Evropě. To co ušetříte na jídle a ubytování, bohužel investujete do vstupného. Samozřejmě je možné se těmto místům vyhnout a vydat se například do hor zdarma a naprosto o samotě. Bohužel je ale často komplikované takovýto výlet naplánovat, jelikož cesta není nijak značená a o trase vám nejspíš musí říci někdo místní.